Jak se holí . . .

27. 05. 2009 | † 28. 06. 2009 | kód autora: eEC

Měla jsem v plánu postupovat v psaní o mém dědovi podle určitého systému. (Děda by měl radost. On postupy podle určitého systému nebo řádu miluje) Chtěla jsem napsat o tom, jak ho vlastně vůbec neznám i přesto, že s ním dvacet let žiji pod jednou střechou. Vypsat všechny jeho podivnosti (a že jich není málo). Také o tom jak málem umřel, když šel volit. Nebo jak málem umřel, když chtěl jít holiči. Jak se bojí bouřky nebo jak musí být vše uzamčeno na dva západy do osmé hodiny večerní. No a pak se teprve dostat k zážitkům z našeho současného života. K zážitkům, které silně ovlivňuje dědova postupující senilita. Díky které se postupem času z tyrana stává komik. Jenže!! Za prvé.. Já si moc na postup podle určitého systému nepotrpím. Dědovými geny přenášející  zálibu v řádech a systémech byla obohacena moje matka. Já nikoliv. A tak jsem se rozhodla napsat příhodu dnešní. (ovšem stále pochybuji, jestli to bude někoho zajímat, protože historky o senilním bručounovi by mě asi taky moc nezajímaly..)

Jak se holí


Po té co děda onemocněl cukrovkou, zhoršil se mu výrazně zrak. Tak výrazně, že téměř nevidí. Proto, když se ráno zavře do koupelnyDSC01118, všichni z rodiny vědí, že  bude tak do dvou hodin odpoledne obsazená. Bohužel koupelnu máme jen jednu a tak, když tam někdo potřebuje jít, dědečka s omluvou vyruší. (zároveň  ho tím zkontroluje, jestli se nepodřezal nebo něco podobného.) Dneska jsem ho při ranní hygieně vyrušila i já. Pomalu a potichu jsem pootevřela dveře. Děda stojí jenom v trenýrkách před zrdcadlem a v ruce drží pěnu na holení. Stříkne jednou na pravou tvář a nic. Osahává si nevěřícně obličej. Tak to zkusí na druhou stranu. Opět nic. Jenže to si myslel jenom náš děda, že pěna nestříká a že mířil opravdu na své vrásčité tváře. Netrefil se. Prostě se jen netrefil.. Stříknul vedle na pravo a stopa od pěny na holení zůstala na stěně za ním. Stříknul nalevo a znovu pěna zůstala na stěne. Jenomže to dědu nenapadlo. Začal s lahvičkou třepat, pak si šikovně stříknul pěnu, jako většina mužů, nejprve do dlaní a rozetřel ji ,dalo by se říct po tvářích. Na stěně za ním pak pěna na holení stékala pomalu dolů na zem.


Já vím....není to nic úžasného u čeho byste se váleli smíchy, ale kdyby jste ho viděli. Toho hrdého generála, co na moji otázku, jestli si můžu vzít hřeben, hned potom co se hrdě narovnal, zvýšeným hlasem odpověděl: " No samozřejmě, ale rychle!!! " a za ním na stěně dvě bílé linky od pěny na holení...

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.